pondělí 3. října 2016

Když místo deště prší endorfiny

Týden do maratonu. Poslední delší výběh, pak již jen relaxace a příprava na závod. V sobotu večer přemítám, zda půjdu běhat v neděli ráno kolem Lukavice či odpoledne potom kolem Rychnova. Nakonec jdu v sobotu večer spát pozdě, budím se v neděli až v osm ráno a mé dilema je rozhodnuto - vyrazím večer!





A tak se o půl šesté oblékám a vyrážím do terénu. Dnes nepoběžím nijak daleko, neberu si tedy čelovku. Venku se oproti předchozím dnům zatáhlo a začal padat jemný déšť, stále je však příjemné teplo - ideální na běhání.

Nohy už mě nebolí tolik jako při svátečním běhu kolem Divoké Orlice, přesto první tři kilometry cítím, že to stále není ono, že k optimálnímu výkonu stále něco chybí. Pořád se zkrátka trochu trápím.

Na čtvrtém kilometru však přichází změna - nevím, jestli je to počasím nebo hudbou, co dnes poslouchám nebo ještě něčím jiným, ale najednou mě zalije vlna endorfinů a mě se najednou běží tak krásně a uvolněně jako již dlouho ne. A tak si postupně prodlužuji své cíle - nejprve jsem chtěl zaběhnout jen nějakých 11-12 kilometrů, pak jsem zvyšoval na 13,14, 15 až jsem nakonec zůstal u šestnácti kilometrů. Přidávám si kopec z Dlouhé Vsi k traktorce, který vybíhám úplně lehce. Nikdy dříve jsem jej takhle v klidu a v pohodě nevyběhl. Že bych sklízel běžecké plody srpnového a záříjového tréninku? 

Běžím celou dobu na jedné obrovské endorfinové vlně, kilometry nádherně ubíhají a mě se stále běží úžasně! Tak lehce a uvolněně! Jen denního světla valem ubývá a já začínám litovat, že jsem si nevzal čelovku :-) Takhle budu muset zakončit svůj výběh "jen" na metě 16 kilometrů, pokud si tedy nechci někde rozbít pusu, což tedy nechci :-) I tak závěrečnou část po polní cestě k Bille běžím téměř za tmy a místy cestu před sebou spíše tuším než vidím :-) 

Každý běžec potřebuje čas od času takovýto nádherný výběh, aby se ujistil, že neběhá jen kvůli kilometrům, průměrům či spáleným kaloriím, ale že běhá právě kvůli této radosti z pohybu, kvůli endorfinům! Jsme závisláci a jsme na to hrdí! Ať žijí endorfiny! 


Žádné komentáře:

Okomentovat