čtvrtek 6. října 2016

Osmička na pásu

Tak se nám ochladilo. A to tak že dost! Kdeže jsou teplé záříjové dny? I příjemné teploty z prvního říjnového víkendu? Zima, tma a k tomu navíc déšť. Do běžeckého ideálu to má hodně daleko! :-)


Vloni jsem v tomto počasí normálně běhal a letos budu určitě zase, nicméně včera se mi do té nepohody moc nechtělo - asi  bylo moc tma, moc zima a moc deštivo :-) Nebo ta změna byla tak rychlá, že jsem si na to ještě nestihl zvyknout :-) Ať tak či onak,  po kratším váhání se rozhoduji zajít do fitcentra na běžecký pás. To váhání je na místě. Nevím, jakou máte vy čtenáři zkušenost s během na běžeckém pásu, ale je to fakt neskutečná nuda a úlet být v uzavřené místnosti, běžet na místě, zkrápěn litry potu :-)

Ale čas od času si tuto masochistickou chvilku dopřeji. Navíc jsem si kdysi v návalu běžecké euforie koupil i permanentku do fitcentra, tak je mi i líto nechat ty peníze jen tak zahálet. 

V osm hodin jsem tedy převlečen do běžeckého, zapínám běžecký pás a pomalu se rozbíhám. Vždycky mi přijde, že čas i vzdálenost na pásu ubíhá úplně jinak než ve volném přírodě. Zajímavý psychologický fenomén. Proč tomu tak je? Běžím klidným tempem, poslouchám si k tomu muziku, vzdálenost vůbec nepřibývá. A tak se začínám bavit mentální hrou. Mám svou oblíbenou trasu od bazénu v Rychnově k hotelu Panorama, pak k altánku a po cestě nad lesem Včelný k traktorce, odtud na Končina, otáčím se zpět a běžím opět k traktorce, kde se otáčím směrem na Dlouhou ves, po zhruba půl kilometru odbočuji ze silnice na polní cestu přes pole k rychnovské Bille. Běžel jsem tuto trasu již mnohokrát a tak vím úplně přesně, na kolikátém kilometru jsem na tom kterém místě. 

A tak tedy hraji sám se sebou mentální hru - už jsem u kruhového objezdu, teď běžím kolem Panoramy, teď kolem Včelného, teď pozor, přebíhám hlavní silnici, musím se rozhlédnout doprava a doleva. Stoupání nad traktorkou, tady se do mě obvykle opře vítr. Obrátka na Končinách, zpět k silnici. Tady v zahradě mají psa, který na mě vždycky štěká, naštěstí za plotem. Zpátky u traktorky, v nohách šest kilometrů.

Tady už mě mentální hra přestává bavit, stále více mám pocit, že venku to utíká stejně mnohem rychleji, byť hodinky mě přesvědčují o opaku. Naštěstí mě napadá jiná hra - každých 400 metrů si zvyšuji rychlost. Sedm kilometrů. Už jen kilometr! Proč já sem vůbec chodil!? Nakonec jsem v cíli. Cítím se skvěle jako vždycky po běhu, nic mě nebolí, běželo se mi nakonec docela dobře, ale příště se obrním a půjdu opravdu raději běhat ven.  Pás jen jako poslední možnost. Až bude ležet půl metru sněhu. Nebo budou povodně. Nebo mínus dvacet pod nulou.... :-)

pondělí 3. října 2016

Když místo deště prší endorfiny

Týden do maratonu. Poslední delší výběh, pak již jen relaxace a příprava na závod. V sobotu večer přemítám, zda půjdu běhat v neděli ráno kolem Lukavice či odpoledne potom kolem Rychnova. Nakonec jdu v sobotu večer spát pozdě, budím se v neděli až v osm ráno a mé dilema je rozhodnuto - vyrazím večer!





A tak se o půl šesté oblékám a vyrážím do terénu. Dnes nepoběžím nijak daleko, neberu si tedy čelovku. Venku se oproti předchozím dnům zatáhlo a začal padat jemný déšť, stále je však příjemné teplo - ideální na běhání.

Nohy už mě nebolí tolik jako při svátečním běhu kolem Divoké Orlice, přesto první tři kilometry cítím, že to stále není ono, že k optimálnímu výkonu stále něco chybí. Pořád se zkrátka trochu trápím.

Na čtvrtém kilometru však přichází změna - nevím, jestli je to počasím nebo hudbou, co dnes poslouchám nebo ještě něčím jiným, ale najednou mě zalije vlna endorfinů a mě se najednou běží tak krásně a uvolněně jako již dlouho ne. A tak si postupně prodlužuji své cíle - nejprve jsem chtěl zaběhnout jen nějakých 11-12 kilometrů, pak jsem zvyšoval na 13,14, 15 až jsem nakonec zůstal u šestnácti kilometrů. Přidávám si kopec z Dlouhé Vsi k traktorce, který vybíhám úplně lehce. Nikdy dříve jsem jej takhle v klidu a v pohodě nevyběhl. Že bych sklízel běžecké plody srpnového a záříjového tréninku? 

Běžím celou dobu na jedné obrovské endorfinové vlně, kilometry nádherně ubíhají a mě se stále běží úžasně! Tak lehce a uvolněně! Jen denního světla valem ubývá a já začínám litovat, že jsem si nevzal čelovku :-) Takhle budu muset zakončit svůj výběh "jen" na metě 16 kilometrů, pokud si tedy nechci někde rozbít pusu, což tedy nechci :-) I tak závěrečnou část po polní cestě k Bille běžím téměř za tmy a místy cestu před sebou spíše tuším než vidím :-) 

Každý běžec potřebuje čas od času takovýto nádherný výběh, aby se ujistil, že neběhá jen kvůli kilometrům, průměrům či spáleným kaloriím, ale že běhá právě kvůli této radosti z pohybu, kvůli endorfinům! Jsme závisláci a jsme na to hrdí! Ať žijí endorfiny! 


sobota 1. října 2016

Září plné rekordů

Statistika, nuda je, má však cenné údaje ... zpívá se v jedné filmové písničce. A s rozvojem počítačové a komunikační techniky to platí dvojnásob :-)


Naštěstí dnes všechnu nudnou práci se statistikami za nás dělá technika a na mě tak čekají pouze ty cenné údaje.

A tak mě tedy Endomondo a MySports od TomTomu za září zásobovalo výsledky vpravdě rekordními - byl jsem běhat celkem 16x, naběhal jsem 217 kilometrů, v běžeckém jsem strávil skoro 23 hodin. Překonal jsem hranici 900, 1000 i 1100 naběhaných kilometrů od začátku roku, spálil přitom 20 000 kcal, nastoupal necelé dva výškové kilometry, zaběhl jsem si svůj nejdelší, 30-ti kilometrový běh, absolvoval při tom jeden úžasný půlmaraton v Českém Ráji, Běhal jsem v uherském vedru i českém dešti a nepohodě. Za denního světla i v noci za svitu Měsíce či čelovky. Užíval jsem si posledních letních dní i jsem ze skříně pomalu vytáhl podzimní a zimní běžeckou výbavu. 

A to všechno kvůli jednomu závodu - říjnovému maratonu v Hradci Králové. Okamžik pravdy se blíží, příští neděli se postavím na start a vyběhnu. Pomůže mi přitom rekordní září?