pátek 26. srpna 2016

Žhavé uherské večery

Osud a můj zaměstnavatel tomu chce, že s určitou pravidelnou nepravidelností jezdím na služební cestu do Maďarska do Kecskemetu, asi 80 km na jih od Budapešti. A co bych to byl za běžce, abych i tuto cestu za exotikou nevyužil k běhání, obzvlášť pokud vezmeme v úvahu, že Maďarsko je země běhu zaslíbená, ale to předbíhám....


Tento týden mi to vyšlo s běháním dvakrát - v úterý a ve čtvrtek v podvečer. Oba běhy měly mnoho společného, ale  také se v mnohém lišily, jak už to tak u běhů je - každý běh je jiný. I když zrovna tyhle dva běhy byly opravdu hodně odlišné :-)

Společné byly klimatické podmínky - nadpis "Žhavé" opravdu nepřehání, po oba dny bylo kolem 25-26 stupňů a to i když jsem vybíhal až navečer - inu jižní kraje jsou jižní kraje! Přibližně stejná byla i překonaná vzdálenost - kolem 13 kilometrů - a prakticky stejné bylo i celkové převýšení, dá-li se v této krajině vůbec o nějakém převýšení hovořit - v úterý jsem uběhl během 13 km neskutečných 16  metrů převýšení, včera dokonce 6 metrů! :-) Z tohoto pohledu je zdejší rovina opravdu požehnáním pro běžce, byť skyruneři by asi se mnou nesouhlasili a i mě by to popravdě nejspíš  také dlouho nebavilo. U nás doma jsou ty kopce občas protivné, ale dokáží jednotlivé výběhy odlišit a ozvláštnit.

Jinak byly ale oba běhy každý z úplně jiného světa :-) V úterý jsem bydlel v hotelu téměř uprostřed města, takže jsem absolvoval městský okruh po asfaltové cyklostezce kolem velkého parku. Chodím sem běhat poměrně pravidelně, takže už to zde mám zmapované, vím, že okruh měří 6,5 km, tudíž jediný rozdíl bývá v tom, kolikrát si daný okruh dám. V úterý jsem zpočátku uvažoval o třech okruzích, nakonec jsem ale vzhledem ke klimatickým podmínkám absolvoval okruhy pouze dva a i tak jsem toho měl docela dost. Jinak mě však nic neobyčejného nepotkalo - bezpečí uprostřed civilizace :-)

Čtvrteční výběh byl naproti tomu úplně jiný a musím říci, že měl v sobě prvek velkého dobrodružství. Bydlel jsem tentokrát v hotelu na kraji města, uprostřed zeleně. Googlí mapy mi ve výběru běžecké trasy moc nepomohly, tak se ptám slečny na recepci, kde se tady dá běhat. Slečna zřejmě není běžkyně nebo není zdejší, neb jen smutně krčí rameny a kroutí hlavou. Po krátkém váhání mě odkazuje na jakousi cyklostezku. Vybíhám z hotelu. Hned na začátku je mi jasné, že to nebude úplně standardní výběh - cyklostezku samozřejmě nenalézám a tak odbočuji na pěknou polní cestu mezi domy, která však vzápětí končí vysokou zdí. Vracím se 200 metrů a zkouším to dál. Na další odbočce mám štěstí - cesta pokračuje dál. Zahýbám doleva, pak doprava, běžím mezi zahradami a ohrazenými políčky. Zhruba po kilometru přibíhám k silnici, jezdí po ní však docela hodně aut, takže při nejbližší příležitosti se rozhoduji odbočit pryč. Ta příležitost je tu asi za 200 metrů v podobě prašné cesty mezi vinicemi. Když říkám prašná, myslím opravdu prašná -  mé nohy se boří do tenké vrstvy jemného prachu jak někde na poušti. Utěšuji se tím, že jestli poběžím zpět tou samou cestou, budu moct alespoň sledovat své stopy jak pravý indiánský stopař. Pocit je to až neskutečný - absolutní rovina, rovná, prašná cesta, žádná zatáčka, po obou stranách vinice. takto běžím kilometr a půl, pak přijde změna - odbočuji vlevo. Další kilometr tímto neobvyklým světem. Pak se mezi vinicemi objevují červené střechy - nějaká vesnice! Hurá! Po dalším půl kilometru jsem na pevném asfaltu a mám pocit, že jsem zase součástí civilizace.

Běžím vesnicí, po úzké cyklostezce, dobíhám na malou náves, v nohách něco přes pět kilometrů. Rozhoduji se pomalu vrátit, v téhle krajině nevylučuji nějaké to bloudění nebo jinou zákeřnost a půlmaraton si zase za každou cenu zaběhnout nemusím. Hned vzápětí se mé rozhodnutí ukáže být nesmírně prozíravé - abych neběžel zpět tou samou cestou, odbočuji na polní cestu, která však tentokrát vede mezi oplocenými vinicemi, po necelém kilometru se přede mnou objeví železná brána zamčená masivním zámkem - musím se tedy vrátit a zřejmě mě nemine cesta zpět ve vlastních šlépějích. Cestou ještě potkávám nejspíše majitele dotyčné oplocené vinice, protože na mě něco pokřikuje. Vzhledem k tomu, že moje znalost maďarštiny a jeho znalost jiných jazyků je zhruba stejná, to jest nulová, jen mu omluvně  zamávám a řeknu jméno hotelu. Ukazuje mi, kudy musím běžet a loučíme se. brokovnici nemá a psa také ne! :-)

Znovu tedy běžím vesnicí, na konci odbočuji zpět po svých stopách, chvilku je sleduji, jenže mezitím tu projelo několik aut a moje stopy jsou pryč. Běžím po paměti a vzápětí je mi jasné, že jsem někde minul tu správnou odbočku. Nic mi to nevadí, vzhledem ke zdejší pravoúhlosti odbočím někde příště. To příště je zase asi po kilometru pusté cesty vinicemi. tentokrát je tou správnou odbočkou  betonová cesta, která mě zanedlouho přivádí mezi domky další vesnice. Běžím směrem, o kterém si myslím, že je správný a mohl by mě dovézt k hotelu. Když takhle běžím asi dva kilometry, začínám být lehce nervózní - podle kilometrů už musím být skoro u cíle. Chci se někoho zeptat, ale nepotkávám ani živáčka. Nakonec přece jen potkávám starší paní s vnučkou. English ani deutsch neumí, ale jménu hotelu rozumí a ukazují mi, že běžím víceméně správně, že bych měl za chvíli odbočit vlevo a bude to. Odbočuji vlevo, připadá mi to tu povědomé, zřejmě jsem tudy běžel na počátku své cesty. Jenže zase míjím tu jedinou správnou odbočku, běžím nejprve mezi kukuřičným polem a sadem, pak před sebou zahlédnu dálnici, čímž definitivně vím, že jsem opět špatně, protože můj hotel  je na této straně dálnice. Naštěstí cesta si přítomnost dálnice taky uvědomuje, takže se stáčí konečně požadovaným směrem. Probíhám lesem a konečně jsem na správné silnici, po které jsem k hotelu přijížděl, znovu uprostřed důvěrně známé civilizace. Hned se mi běží lehčeji a po dalším asi kilometru jsem konečně u hotelu. Sláva! Když se pak dívám na mapku z hodinek, na soubor rovných linií a špatných odboček,  musím se tomu svému dnešnímu výběhu opravdu smát - takové dobrodružství skoro uprostřed Evropy! :-)

sobota 20. srpna 2016

Olympijské radosti a strasti

Usain Bolt to dokázal! Devět zlatých, po třech ze tří olympiád! Úžasný výkon! Pro mě větší borec než Michael Phelps, který má sice medailí přes dvacet, ale v plavání je těch disciplín...


Jenže kdo se má na atletiku dívat ve tři v noci? Držet palce Usainu Boltovi je hodně náročné :-) Olympijský spánkový deficit pomalu narůstá a zároveň klesá má ochota vstávat v pět ráno k ranním výběhům jako v době předolympijské. Navíc oběh Země kolem Slunce tomu taky moc nepřidává - v pět ráno je ještě pěkná tma. Takže mě čeká zřejmě pomalý posun doby ranního běžeckého vstávání :-)

Stejně tak i dnes v sobotu ráno. Ve tři se dívám na štafetu 4x100 m, usínání mi jde špatně, takže usínám skoro ve čtyři. Budím se v sedm, totálně nevyspalý. První myšlenka je otočit se a spát dál. Pak se zastydím. S takovou ten maraton nezaběhnu :-) Vylézám, dávám sprchu, snídám, cítím se lépe. Před osmou vyrážím na svou obvyklou trasu na Končiny, dnes žádné velké experimenty. Počasí mi přeje, je příjemné ráno, fouká mírný větřík, není vedro, takže se mi běží fajn. Dnes zkusím zase po delší době běh bez hudby - nemám nějak náladu cokoliv poslouchat. Takže tomu odpovídá i tempo - běžím pomaleji, ale je mi to jedno. Nejsem Usain Bolt, abych se honil za rychlostí....

V 9:06 jsem doma, na hodinkách 9,06 kilometrů - jak symbolické! Musím uznat, že se cítím o dost lépe než když jsem se probudil. Běh mě pěkně nabil energií a osvěžil - to je věc, kterou neběžci nepochopí - jak si může člověk po běhu připadat čerstvější a nabitější energií

Ještě nezbytná ranní káva a hurá do nového dne! A večer zase směle fandit! I když Usainovi už ne....


čtvrtek 18. srpna 2016

Za měsíc!

Jestli se ze své letošní termínové listiny na něco opravdu těším, tak je to půlmaraton v Českém Ráji, který se běží přesně za měsíc!


Loni byl první ročník, na který jsem byl přihlášen, ale kvůli zranění kolena jsem musel svou účast zrušit. Krosový půlmaraton, který se běží v malebném prostředí pískovcových skal, borových lesů a rybníků - to musí být nádhera a hlavně změna oproti městským půlmaratonům, které jsem běhal až dosud. Prostě už se moc těším! Pokud navíc vyjde ještě počasí, bude to úžasný běžecký zážitek!

Dnes jsem si připomněl měsíc do Českého Ráje krásným ranním sedmikilometrovým výběhem kolem Lukavice. Mohl by to být další oslavný příspěvek na nádheru a romantiku letních rán, ale je mi jasné, že již mých nadšených popisů musíte mít plné zuby, tak si to nechám na jindy a jen to shrnu, že se mi to dnes moc líbilo a že si na tuhle sérii příjemných běhů určitě vzpomenu během podzimních a zimních výběhů! :-)

úterý 16. srpna 2016

Zrychlený přesun na zahradu

Matematická rovnice dne zní jasně: Odvézt auto do servisu + Obrátit seno na zahradě + jít si zaběhat = ? Přece odvézt auto do servisu a na zahradu si potom zaběhnout, ne?


Vstávám opět brzy, přestože mám dovolenou - letní ráno umí být stejně tak krásné! Ve tři čtvrtě na sedm jsem již v Lipovce, abych předal auto do servisu na pravidelnou kontrolu. Paní  mi nabízí odvoz, ale s úsměvem odmítám, že si domů, resp. na zahradu doběhnu sám. Na zádech svůj malý lehký běžecký batůžek se suchým oblečením, peněženkou a klíči, na sobě běžecký outfit a jde se na to! V sedm vybíhám z autoservisu do mírného, ale protivného kopce směrem k Lukavici, ale abych neběžel tou nejkratší trasou, uhýbám doleva a běžím směrem ke kvasinské škodovce. Slunce na obloze, lehký větřík, terén se houpá nahoru a dolů. U plynové stanice nad Kvasinami odbočuji doprava opět směrem na Lukavici, další mírné, ale protivné stoupání :-) To je holt riziko běhání v podhorském kraji.

Na křižovatce, odkud je nádherný rozhled na Lukavici i Orlické hory, se rozhoduji, jestli poběžím doprava a seběhnu do Lukavice ke škole nebo zda si trasu ještě o pár kilometrů prodloužím. Běží se mi fajn, tak volím odbočku doleva a již potřetí se stáčím směrem na Kvasiny. Po kilometru a půl zahýbám směrem na Slavěnku a nechávám tak definitivně Kvasiny za zády. Kopec na Slavěnku je prudký, ale krátký, běží se mi lépe než dva předešlé táhlé kopce. A konečně jsem na vrcholu stoupání a teď již jen dolů a dolů a dolů! Věřte nebo ne, nakonec to bylo rovných devět kilometrů! 

Sprška, napít se a v osm hodin už sedím na terase a hledím na sluncem zalitou letní zahradu. 

Jestli jste vnímaví čtenáři, určitě vám neušlo, že nahoře zmíněná rovnice v sobě skrývá drobný háček! :-) Sice jsem doběhl na zahradu, ale jak zpět domů a pro auto? Naštěstí existuje veřejná doprava, takže jedu autobusem domů do Rychnova a po obědě pak v rámci tréninku pěšky do Lipovky pro auto. Nemáme to my sportovci krásné" :-)

pondělí 15. srpna 2016

Kouzlo spontánnosti

Tréninkový plán mi na včerejšek předepsal dvacetikilometrový běh. Plánoval jsem to opět pojmout jako brzký ranní výběh, ale nevzbudil jsem se. Navíc mě po pátečním tréninku a sobotním závodě docela bolely nohy, proč to nepřiznat? Ordinuji se tedy den rekonvalescence - poběžím zítra! Mám dovolenu, tak proč jí neprožít sportovně?





Dnes plánuji vzbudit se hodně brzy, ale nedaří se to - poslední dobou mám s tím ranním vstáváním nějaký problém! :-) Chystám snídani a v osm odvážím dceru na koně, běžeckou výbavičku s sebou, půjdu si zaběhat někde tam. Pak se mi to ale rozleží v hlavě a nechce se mi běhat pořád stejné trasy, dnes zkusím něco nového! Když už sedím v tom autě, někam si zajedu zaběhat - troška amerického joggingu :-)

Nakonec nechávám auto na konci Synkova u častolovického zámeckého parku. Vybíhám. Zpočátku běžím krásným prostředím zámeckého parku, v Častolovicích přebíhám hlavní cestu a po cyklostezce běžím do Kostelce. V Kostelci běžím ke koupališti a podél jezu proti proudu Divoké Orlice. Chvilku po asfaltu, chvilku terénem, chvilku po slunci, chvilku stínem - nádhera!

Přebíhám řeku a polní cestou pokračuji do Doudleb. Kilometry utěšeně přibývají, už teď to vypadá, že jich bude více než původně plánovaných 14-15 kilometrů :-) Po lávce přebíhám zpět Orlici a podél řeky se pomalu vracím zpět. Kilometr po mé milované Grundě, zpět k řece, tentokrát běžím po druhém břehu Orlice. Překonávám řeku po úzké lávce nad jezem, kolem kosteleckého kempu, zpět na cyklostezku a tou samou cestou zámeckým parkem k autu. Celkem 17 kilometrů v příjemném tempu. Moc se mi dnešní běh líbil - trasa rozmanitá, střídání asfaltu a terénu,, civilizace i příroda, slunce i stín -běžecká nádhera! A hlavně je v tom kouzlo nečekaného  ať žije spontánnost!








sobota 13. srpna 2016

Běh Údolím řeky Bělé

Tenhle závod prostě miluji! Běžel jsem jel vloni poprvé, přestože se koná již dlouhou dobu a z mé strany to byla láska na první pohled :-) Hezká atraktivní trať, příjemná parta lidí a automaticky negativní split, neb první půlka se běží do kopce, zatímco celá druhá polovina z kopce :-) Sen každého běžce!!


Letos navíc oproti loňskému roku panovalo ideální běžecké počasí - chladno, zataženo, ráno dokonce pršelo, později přešel déšť v lehké mrholení. Ale v okamžiku startu v deset ráno již neprší. Vyrážíme na trať v ostrém tempu - tedy alespoň pro mě je to tempo dost ostré - není to půlmaraton natož maraton :-) Vyrážím v tempu, kterým jsem zvyklý běhat, ale tak nějak samo mi to zrychluje - to je tou atmosférou závodu. Předbíhám několik závodníků, ale po většinu závodu běžím sám. Sám se silnicí, přírodou a mou běhací muzikou.

Startuje se ve Skuhrově u kulturáku, trať vede po silnici směrem na Deštné údolím Bělé stále do mírného kopce pod hrad Klečkov, kde je obrátka a běžíme zpět, tentokrát dolů z kopce - psychicky to nesmírně pomáhá. Celou trasu průběžně zrychluji, běží se mi skvěle, lehce, bez problémů - že by byl přece jen znát trénink a všechny ty naběhané kilometry? :-)

Nakonec je z toho příjemný osobní rekord na 10 kilometrů - co si více přát? Snad jen to, abych byl příští rok zdráv o mohl běžet tenhle pohodový závod znovu :-)

pátek 12. srpna 2016

Sprint v práci i po práci

Poslední den před dovolenou. Hlavně na nic nezapomenout. Všechno zařídit a dodělat. nechat po sobě pokud možno čistý stůl. Jedním slovem - sprint! :-)


Dneska jsem nestihl ranní běhání, či lépe řečeno jsem zaspal - proč se nepřiznat? A tak jsem přemítal, kdy si půjdu zaběhat - teď v době Olympijských her je to s volným časem poněkud slabší. Večer nemůžu, to musím držet palce Petře Kvitové! A tak tedy zbývá odpoledne přímo po práci - můj oblíbený čas zejména přes zimu, kdy je mi vzácný každý běh za denního světla, ale jak je vidět, přijde tento termín vhod i v polovině srpna, zvlášť pokud k tomu přispěje i počasí - je chladno a větrno, 

A tak tedy vyrážím z práce, v Lipovce odbočuji doleva směrem na Lukavici, za kolejemi u lesa nechávám auto a převlékám se do běžeckého. Zítra mám závody, tak to dnes nebudu přehánět s objemy, spíše si zkusím dát něco kratšího trošku rychleji. Takový sprint i po práci :-)

Nakonec to bylo příjemných sedm kilometrů v tempu 5:45. Hezký trénink. Ještě krátce na zahradu nakrmit zvířectvo, zalít skleník a jede se fandit!!