čtvrtek 28. července 2016

Klid před bouří

Předpověď počasí na dnešní den byla neuvěřitelně bouřlivá, všechny zpravodajské servery se předháněly ve varování před silnými bouřkami. V poledne cestou na oběd obrovské dusno dávalo těmto varováním za pravdu. Odpoledne se pak zatáhlo, párkrát zabouřilo, spadlo pár kapek a bylo po všem. Obloha v dálce byla však i nadále zatažená těžkými mraky. 


Za této meteorologické situace jsem se rozmýšlel, zda a kdy půjdu běhat. Mám za sebou běh ve sněhové vánici, v mlze, na ledu, za deště i za ohromného vedra, ale prudká bouřka, která na vás nenechá nit suchou zatím v mé sbírce běžeckých zážitků chybí. Risknu to? Deště se nebojím, nejsem z cukru, ale přece jen běžet hodinu v prudkém lijáku nesplňuje tak úplně mé představy o krásně stráveném podvečeru. A tak pravidelně kontroluji meteoradar i předpovědi, kombinuji to s pohledem z okna až se nakonec v šest večer rozhoduji, že ven přece jen vyrazím.

Je zataženo, dusno, černé mraky ze tří světových stran. Volím pomalejší tempo, i tak ze mě leje, ale cítím se lépe než v pondělí, kdy bylo na můj vkus opravdu hodně teplo. První půlka mé trati vede do kopce, na 4,5 kilometru se obracím a běžím zpět. A tu se do mě opře silný vítr, který jsem měl celou dobu v zádech a začne mě příjemně ochlazovat. A v kombinaci s kopcem dolů se mi najednou běží mnohem lépe, postupně zrychluji a běh si užívám. Kromě sledování mraků na obzoru totiž ještě poslouchám napínavou audioknihu, takže jsem v cíli rychleji než jsem čekal. Temné mraky stále zůstávají pouze na obzoru a já mám za sebou svůj dnešní výběh. V klidu před bouří. Která nakonec ani nepřišla. 

středa 27. července 2016

Nový začátek

Normálně vždycky dlouho přemýšlím, jaký název dám svému příspěvku a dnes mám na výběr hned dva, které spolu tak nějak souvisí - Nový začátek a Měsíc poté.


Je pondělní večer a já po více než týdenní dovolenkové přestávce obouvám běžecké boty a za teploty vzduchu vyšší než vysoké vybíhám na krátké kolečko kolem Lukavice a proč bych to nepřiznal - neběží se mi dobře. Už jsem tu psal o běhu a endorfinech, dneska to nějak nefunguje, spíše si s přibývajícími kilometry připadám vyčerpanější a vyčerpanější. Běžím bez hudby a tak si v myšlenkách analyzuji, co je příčinou toho, že se mi dnes běží tak obtížně, že ze mě leje, nedokážu se dostat do toho správného temp a pohody, funím jak parník a těším se, až to budu mít vše za sebou.

Opravdu za to může ten týdenní tréninlový výpadek? Nebo teplota atakující 27 stupňů? Nebo jídlo? Pitný režim během horkého dne? A najednou to mám! Dnes je to přesně měsíc od toho žhavého olomouckého půlmaratonského večera!! Že by se historie opakovala a mě je souzeno protrpět si každého 25. v měsíci? :-) Uvidíme za měsíc! :-)

pondělí 25. července 2016

Dovolenkové běhání

Týden dovolené pod stanem na vodě mimo domov, ideální příležitost opustit zaběhané stereotypy,  zaběhat si někde jinde, poznat jiné běžecké trasy... nebo ne?


Vyrazili jsme s rodinou na letní dovolenou za krásami České Kanady a na Vltavu. A tak jsem si plánoval, jak toho využiji, jak si zaběhám podél Vltavy, jak opustím zaběhané stereotypy nejen v práci a domácnosti, ale i v běhání. Už jsem měl připravený i titulek příspěvku - Můj Vltava Run :-)Jenže jsem se lehce přepočítal - program dovolené jsem naplánoval docela akční - dopoledne vždycky nějaké turistika, odpoledne na vodě, k tomu ještě převoz aut, takže  mi  na běhání zase až tak moc energie nezbývalo. 

Běžecký výsledek mé dovolené 
  • sedmikilometrový běh kolem jihočeského rybníku Komorník ve Strmilově -  dobrovolný a pěkný 
  • běh z hradu Landšejna pro auto na parkoviště v lese -   nedobrovolný, pršelo a tak jsem se nabídl, že bude lépe, zmokne-li jeden běžec než celá rodina. :-)

Zkusím to brát z té lepší stránky - byla to i běžecká dovolená a prostor pro regeneraci. Teď s koncem dovolené, nástupem do práce a tak, se do toho zase pustím naplno! :-)

středa 13. července 2016

Endorfiny nadevše

Čas od času mi někdo položí otázku, proč vlastně běhám a co mi to přináší? 


Odpovědí je celá řada:
  • Odreagování se od práce, vyčištění hlavy
  • Kondice a zdraví
  • Snaha překonat sám sebe
  • Běhání je cool
  • Běžci jsou bezvadná parta
  • Závislost na endorfinech
A právě o tom posledních bych se chtěl dneska zmínit, Endorfiny jsou úžasná věc, potvrdí vám každý, kdo sportuje. Vyzkoušel jsem více sportů, ale u běhu prožívám příval endorfinů nejintenzivněji. Ten pocit, když doběhnu a celé mé tělo se doslova koupe v endorfinech, ten je prostě skvělý a nádherný!

Jen jsou ty endorfiny pěkná potvora, jako každá droga - člověk musí makat víc a víc, aby na ně dosáhl. Vždycky mám při běhu nebo po doběhu skvělý pocit, ale ta opravdová euforie se dostaví jen občas - daň za trénovanost :-) Proto si vždycky moc užívám, když takový běh přijde. A zrovna dnes jsem si zase jeden takový běh vychutnal - naordinoval jsem si devět kilometrů s postupným zvyšováním tempa - vyběhl jsem pomalu a jak jsem běžel, tak jsem lehce zrychloval až jsem do cíle skoro uháněl. A endorfiny se objevily v plné síle! Nádhera! Vždycky mi to dodá energii do dalších běhů! Ať žijí endorfiny!!

Projekt Kocour

Tak dneska mi dalo asi nejvíc práce vymyslet nějaký smysluplný nadpis článku. Den pro Kocoura? Běh za Kocourem? Kocourobraní? Kocouří běh?


Proč tam mám pokaždé toho Kocoura s velkým K? Vysvětlení je prosté - i my běžci jsme společenští lidé a čas od času zatoužíme po kontaktu s jinými běžci, po výměně běžeckých zkušeností, diskuzi o posledních trendech v běžeckém sportu a podobně. A ač to tak nevypadá, tak i my si občas dáme nějaké to pivko. A odtud už je jen kousek ke vzniku projektu Kocour.

Představte si situaci - dva běžci kamarádi bydlí ve dvou rozličných, byť ne příliš  geograficky vzdálených lokalitách a čas od času si chtějí vyměnit své běžecké dojmy a zkušenosti u orosené sklenice. Co dělat? Běžec A přijede do místa pobytu běžce B a jdou spolu na pivo, přičemž běžce A poté čeká mnohdy strastiplná doprava veřejnou dopravou domů. Či nedejbože je potřeba dokonce do Projektu zapojit manželku C, která pro běžce A přijede autem!  Nebo přijede běžec B do místa pobytu běžce A a situace se opakuje, snad jen s vyjímkou, že manželku C vystřídá manželka D.  A nebo, a v tom spočívá genialita projektu Kocour, si oba běžci vyberou neutrální místo k setkání zhruba uprostřed a aby to bylo stylové, oba na toto místo setkání doběhnou, čímž si zároveň splní i své denní tréninkové dávky. A pokud se náhodou ona neutrální půda jmenuje restaurace U Kocoura, je myslím jasné i kódové označení celého Projektu :-)

V úterý večer tedy opět po čase nastal onen Den K a my se rozběhli ke Kocourovi. Běh byl příjemný, klidný, byť jsem si jej okořenil jedním dlouhým táhlým kopcem a Matka Příroda jej navíc okořenila dusným počasím. Dvě hodinky jsme v klidu poseděli, popovídali si, naplánovali další i akce i další termín setkání v rámci Projektu a po desáté večer jsme se odebrali na zastávky autobusu, abychom se teď již jako normální občané odebrali do svých domovů prostřednictvím veřejné dopravy - ruku na srdce - s pivem v žaludku se špatně běží! :-) 


sobota 9. července 2016

Běžecké puzzle

Rád běhám nové trasy, objevuji cesty a cestičky, co jsem ještě neběžel a podle toho, jak se mi líbí, tak je zařazuji do svých pravidelných tras a okruhů.


Tohle kouzlo z objevování nového máme my lidé v povaze, vždycky je to pro mě zvláštní pocit běžet někudy, kudy jsem ještě neběžel, byť tu trasu třeba znám z pěší procházky nebo i autem. Když běžím někudy poprvé, je to důvěrnější seznámení s terénem - při běhu poznáte každý kopeček, lépe si prohlédnete krajinu kolem sebe, vnímáte zvuky a vůně kolem sebe...

Ale nelze jen objevovat neustále nové trasy, po čase máte okolí více méně prozkoumané a pokud nechci provozovat americký jogging, tj. že si zajedu někam autem, pak mi nezbývá než si jednotlivé výběhy ozvlášťnovat skládáním tras. A tak si při výběhu skládám trasu jako puzzle podle toho, kolik bych chtěl uběhnout kilometrů, jestli se  mi chce běžet do nějakého zvlášť vydatného kopce, jestli mi nevadí, že si některý úsek dám třeba dvakrát tam a zpět...

Dnes ráno jsem se probudil velmi brzy, ještě před pátou a protože jsem se cítil vyspaný a čerstvý, vylezl jsem, nasnídal se a již ve tři čtvrtě na šest jsem vyběhl - můj osobní rekord! A protože jsem si chtěl zaběhnout tak 13 kilometrů, skládal jsem si v hlavě svou dnešní trasu - někam jsem doběhl, pak jsem si jeden úsek dal 2x tam a zpět, pak jsem se obrátil zpět k domovu, ale protože mi chybělo ještě tak půl kilometru, udělal jsem si ještě menší odbočku a klaplo to akorát. V sedm jsem byl doma a teď již v klidu a pokoji sepisuji svůj dnešní blog a popíjím ranní kávičku! Ať žijí puzzle!

Ranní ptáče dál doskáče

Jakže, on má dovolenou a přesto vstává v 5:40, aby se nasnídal a šel si zaběhat? Ten člověk musí být blázen! řekne si určitě celá řada z vás.


Jenže tak to není. Dovolená nedovolená, stejně se budím každý den krátce před šestou, je pak jen na mě, jestli tohoto okamžiku využiju a vyskočím z postele nebo se otočím na druhý bok a spím. Včera jsem měl docela plný program, i když dovolenkový. A tak jsem tedy čile vyskočil v 5:40 z postele - mezi námi, čile to nebylo, ale zná to lépe, ne? :-) Lehce jsem se nasnídal a zatímco o půl sedmé má nebohá manželka vyrážela do pracovního procesu vytvářet nějaké ty hodnoty, já vyrazil do kraje kolem Rychnova ukrojit zase pár kilometrů z tréninkové přípravy. Dnes jich bylo konkrétně devět, po půl osmé jsem byl doma a po krátké sprše jsem mohl plný energie po ranním běhu začít plnit svůj program, který byl tak rozsáhlý, že jsem si ho musel napsat do telefonu a odškrtávat, abych na něco nezapomněl. :-)

Jak už jsem psal dříve, nakonec jsem rannímu běhání přišel docela na chuť, obzvlášť teď přes léto a tak jedinou neznámou zůstává, jak to budu s ranním během dělat až začnu po dovolené zase chodit do práce?