zpíval kdysi Ivan Mládek. Mě v Českém Ráji v kempu na Branžeži vítá pořádný slejvák. Pro startovní číslo si jdu v pláštěnce, pod nohama mi čvachtá voda - to bude ale povedený půlmaraton, říkám si.
Ale vypadá to, že pořadatelé to měli se svatým Petrem dobře domluvené, protože po desáté hodině déšť ustává, a když se před dvanáctou řadíme v koridoru před startem, je již jen zataženo, teplota kolem 15 stupňů - ideální běžecké podmínky.
Můj první krosový půlmaraton, těším se jako malé dítě. Pro mě velká neznámá. Dosud jsem běhal jen městské půlmaratony po rovině po asfaltu, tohle bude něco jiného. Pořadatelé slibují členitou a zajímavou trať. Uvidíme, jen co zazní výstřel. :-)
První dva kilometry jsou po asfaltu po rovině přes vesnici Branžež, ta pravá divočina začíná teprve na začátku třetího kilometru. Úzká pěšina po kraji lesa, po nočním a ranním dešti pěkně rozbahněná, pole běžců dosud neroztrhané - nikdo z nás se nevyhne nějaké té kaluži či hlubšímu bahnu. Pak začíná pomalé dlouhé stoupání na asi nejvyšší bod trati. Takhle na počátku je to v pohodě, všichni to vybíháme v klidném tempu. Vedle mě běžec s krásným černým psem, pokud nám to dovoluje hladina kyslíku v krvi, povídáme si o radostech a strastech dogtrekingu.
Sbíháme dolů, kousek po příjemné lesní cestě a už jsme zpátky na asfaltu a vracíme se po hrázi rybníka ke kempu, odkud jsme před chvílí odstartovali, čeká nás tu první občerstvovačka. Potom krásný rovinatý úsek po písčité cestě borovým lesem, nad námi se tyčí pískovcové skály - nádhera! Přibíháme do vesnice Srbsko, kde se od nás oddělují ti, kteří se rozhodli běžet jedenáct kilometrů, všichni běžci kolem mě však pokračují dále po půlmaratonské trati. Krátký úsek po silnici, pak znovu vbíháme do lesa. Cesta pěkná, široká, profil se příjemně houpá chvilku nahoru, chvilku dolů. Ani jsme se nenadáli a už nám pořadatelka oznamuje, že máme za sebou 11 kilometrů. Díky členitosti trasy mám pocit, že mi to dnes ubíhá mnohem lépe než někde ve městě...
Na dvanáctém kilometru v Meziluží občerstvení, potom přichází asi největší zrada pořadatelů - prudký kopec nahoru. :-) Chci udělat radost fandícím místním, tak se rozhoduji kopec vyběhnout, na vrcholu mám pocit, že jsem se ocitl v pásmu hodně řídkého vzduchu, mým plicím se nějak nedostává kyslíku. Naštěstí po téhle poťouchlosti následuje mírný kopec dolů, během kterého hladinu kyslíku obnovuji :-) Pak následuje pro změnu zase ostrý seběh dolů lesem, trošku to klouže, ale zvládám to bez jakéhokoliv zaváhání. Zato na následující louce, notně nasáklé deštěm, se párkrát zabořím do vody, jednou mi dokonce voda nateče do bot vrchem. S hanbou se musím přiznat, že se to neobešlo bez sprostého zaklení :-)
Po mírně se houpající cestě obíháme rybník a již jsme pod hradem Kost. Poslední občerstvení, , doplnit cukry a vodu a běžíme dál. Moc se mi líbí proběhnutí po nádvoří hradu Kost, zadní bránou zase rychle ven. Šestnáctý kilometr - to nám to dnes pěkně utíká!
V lese na 17.kilometru prudké stoupání, zpomaluji do chůze. Na vrcholu se opět rozbíhám, cesta stále mírně stoupá. Na devatenáctém přebíháme silnici, pořadatel nás povzbuzuje, že už to máme do cíle jen z kopce. Říkám si, že je to jen placebo, ale ukazuje se, že měl pravdu. Poslední dva kilometry opravdu vedou po rovince či z mírného kopce, po široké lesní cestě, jen semtam musíme oběhnout obrovskou kaluž. Běží se mi krásně, užívám si to. Poslední zatáčka, posledních 400 metrů a je tu cíl! Ještě rychlý sprint a mám to za sebou!
Úžasný závod, krásná trať, příjemné počasí, výborní pořadatelé - spolu s RunCzechem v Karlových Varech nejhezčí letošní běžecký zážitek! Dá-li Bůh, určitě si tenhle příjemný závod zařadím do kalendáře i pro příští rok!
Největší radost mám ale z toho, s jakou lehkostí a pohodou jsem tuhle docela náročnou trať zvládl - dobrý příslib pro maraton za tři týdny v HK? :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat