pondělí 1. srpna 2016

Nedělní osmnáctka

Všechny tréninkové plány, co jsem kdy vyzkoušel či viděl, mají jedno společné - nejdelší výběh plánují vždy na neděli. Že by autoři předpokládali, že v neděli má člověk po sobotě strávené při stavebních a zahradních činnostech nejvíce sil? Nebo že během neděle stihne člověk zregenerovat natolik, aby v pondělí došel po svých do práce? Nebo snad naivně počítají s tím, že v neděli má běžec nejvíce volného času? Nebo je to jen ryzí škodolibost? Anebo naopak zlatý hřeb běžcova týdne, třešnička na dortu celotýdenního běhání? :-)


Ať už leží pravda kdekoliv, na tuto neděli mi tréninkový plán nadělil krásných 16 kilometrů. Obě předpovědi počasí, jak norská, tak naše česká, mi zase naopak nadělily horké odpoledne plné bouřek, takže volba byla jasná - musím vyrazit ráno! Jelikož jsem se zde již rozepisoval o své čerstvé lásce k rannímu běhání, nebylo pro mě žádným utrpením vstát tiše v pět ráno, zlehka se nasnídat obilninové kaše a jednoho banánu a vyrazit na delší kolečko kolem Lukavice, kde jsme tento víkend nocovali. Volím poklidné tempo, už z toho důvodu, že úvod mé trasy vede do kopce, jako ostatně tady všude. Kochám se východem Slunce, které se však brzy schová do mraků. Po výběhu nad vesnici vidím na obzoru těžké černé mraky - že by bouřka přišla již teď ráno? Sbíhám po polní cestě dolů do Lukavice, abych vzápětí absolvoval nejprudší kopec mé dnešní cesty. V průběhu cesty přemítám, kudy poběžím, abych si zaběhl těch 16 kilometrů. Nakonec běžím do Lipovky, po cyklostezce směr Solnice, ale odbočuji na Litohrady a zadem po staré silnici přibíhám do Solnice. Začíná slabě pršet.  Blíží se sedmá hodina a kostelní zvon svolává lidi na mši. Probíhám kolem kostela a běžím do mírné kopce do Kvasin a dál přes pole směrem k Lukavici. Déšť ustává a na obloze se objevuje znovu Slunce, již hodně vysoko nad obzorem.  Na vrcholu stoupání na křižovatce nad Lukavicí mě čeká rozhodování, kudy dál, kolik těch kilometrů chci vlastně dnes uběhnout. Jsem na 14.kilometru, takže už vím, že to dnes bude víc než 16...

Volím kratší trasu, navíc ne tolik kopcocitou a hodinky nakonec vypínám po absolvování 18 kilometrů! Je půl osmé a já jsem na chalupě.  Dávám si rychlou sprchu a jdu se nasnídat na sluncem osvětlenou terasu. V úplném tichu nedělního rána snídám a v mém nitru panuje nádherný klid a mír! Den začíná a je jsem fit a plný energie! Po krásném ránu s osmnáctkou! :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat