sobota 20. srpna 2016

Olympijské radosti a strasti

Usain Bolt to dokázal! Devět zlatých, po třech ze tří olympiád! Úžasný výkon! Pro mě větší borec než Michael Phelps, který má sice medailí přes dvacet, ale v plavání je těch disciplín...


Jenže kdo se má na atletiku dívat ve tři v noci? Držet palce Usainu Boltovi je hodně náročné :-) Olympijský spánkový deficit pomalu narůstá a zároveň klesá má ochota vstávat v pět ráno k ranním výběhům jako v době předolympijské. Navíc oběh Země kolem Slunce tomu taky moc nepřidává - v pět ráno je ještě pěkná tma. Takže mě čeká zřejmě pomalý posun doby ranního běžeckého vstávání :-)

Stejně tak i dnes v sobotu ráno. Ve tři se dívám na štafetu 4x100 m, usínání mi jde špatně, takže usínám skoro ve čtyři. Budím se v sedm, totálně nevyspalý. První myšlenka je otočit se a spát dál. Pak se zastydím. S takovou ten maraton nezaběhnu :-) Vylézám, dávám sprchu, snídám, cítím se lépe. Před osmou vyrážím na svou obvyklou trasu na Končiny, dnes žádné velké experimenty. Počasí mi přeje, je příjemné ráno, fouká mírný větřík, není vedro, takže se mi běží fajn. Dnes zkusím zase po delší době běh bez hudby - nemám nějak náladu cokoliv poslouchat. Takže tomu odpovídá i tempo - běžím pomaleji, ale je mi to jedno. Nejsem Usain Bolt, abych se honil za rychlostí....

V 9:06 jsem doma, na hodinkách 9,06 kilometrů - jak symbolické! Musím uznat, že se cítím o dost lépe než když jsem se probudil. Běh mě pěkně nabil energií a osvěžil - to je věc, kterou neběžci nepochopí - jak si může člověk po běhu připadat čerstvější a nabitější energií

Ještě nezbytná ranní káva a hurá do nového dne! A večer zase směle fandit! I když Usainovi už ne....


Žádné komentáře:

Okomentovat