Pokud nejste příznivci líčení romantických východů Slunce, kouzel probouzející se přírody a podobných záležitostí, tak dnešní příspěvek raději ani nečtěte, neboť ten se podobnými věcmi bude jen hemžit! Pro vás budiž určena krátká telegrafická zpráva, že jsem vstával v pět ráno, uběhl jsem 16 km a o půl osmé jsem byl zpět po příjemném běhu.
Pro vás ostatní okořením dnešní příspěvek právě tou trochou běžecké romantiky. Vstávám v pět hodin, ještě před východem Slunce. Nechce se mi moc vylézt z teplého pelíšku, krátkou chvilku uvažuji dokonce o odložení běhu na večer, ale nakonec vítězím. Lehká snídaně a o tři čtvrtě na šest vyrážím ven. Venku je docela chladno - inu svatá Anna je již dávno za námi :-) V poklidném tempu vyrážím tichou vesnicí, nikde ani živáčka, jen jeden nebo dva psi vítají svým štěkotem nějakého blázna, co tu běhá místo aby ještě spal. Vybíhám prudký, ale krátký kopec na Slavěnku a zde poprvé spatřím nad stromy Slunce, které před chvilkou vyšlo. Jeho oranžové paprsky osvětlují krajinu skoro vodorovně a dodávají celému kraji až neskutečný dojem. Sbíhám dolů z kopce směrem na Kvasiny a kochám se tím nádherným zlato-oranžovým zbarvením světa kolem. Krásu narušuje pouze komplex plechových krabic kvasinské škodovky, ale tomu se v tomto kraji nelze vyhnout. Jako v jižních Čechách vidíte skoro z každého většího kopce chladící věže Temelína, tady u nás z každého kopečku spatříte areál Škody Auto. :-)
Ignoruji tedy sluneční paprsky odrážející se od kovového povrchu budov a kochám se poli s obilím, loukami a malým lesíkem, který v tomto světle vypadá neobyčejně malebně. Na křižovatce pod Slavěnkou odbočuji na Příčnici a běžím do mírného kopečka směrem na Rychnov. Slunce, stejně jako panorama Orlických hor, mám po své levici. Všude ticho, klid a mír. jen pole s kukuřicí a já. Asi po kilometru odbočuji směrem na Kvasiny a sbíhám dlouhým táhlým kopcem mezi poli. Slunce již trochu vystoupilo na obloze a ztratilo onu neodolatelnou oranžovou barvu. Obloha je modrá, jen se na ní objevilo pár drobných bílých beránků jak ze seriálu Simpsonovi.
Obíhám areál škodovky prakticky ze všech stran, běžím Kvasinami a stále si připadám, jako bych byl poslední člověk na Zemi - pořád nikoho nepotkávám. Teprve na parkovišti u škodovky potkávám několik aut. Konečně nechávám škodovku za zády a místo, abych běžel přímo po cyklostezce, udělám si malou odbočku a po polní cestě běžím k solnickému hřbitovu. Zde se již napojuji na cyklostezku mezi Solnicí a Rychnovem a běžím po ní až do Lipovky. Nemám tenhle úsek moc rád, protože tu po silnici kolem jezdí normálně spousta aut, ale teď v neděli ráno, je tu provoz mírný. Slunce již je pěkně vysoko, ale stále je příjemně chladno.
V Lipovce odbočuji doleva směrem k Lukavici, čeká mě asi ten nejprotivnější úsek trasy - asi kilometrový táhlý kopec. Trochu zvolňuji tempo a kopec vybíhám, jsem rád, že už jej mám za sebou. Na křižovatce u lesa odbočuji doleva, vybíhám další kopeček, který je ale krátký a já jsem na rovince nad Lukavicí, odkud se vždycky kochám panoramatem Orlických hor. Ani dnes neučiním vyjímku, hory jsou opravdu nádherné v záři slunce. Krásný kraj to je tady - louky, pole, lesy - líbí se mi tu.
Nad Lukavicí odbočuji doprava dolů z kopce, sbíhám ke škole a pak již jen zbývající kilometr a půl přes vesnici a jsem doma! Je akorát půl osmé, na hodinkách mám 16,3 km, rodina vstává a krásná neděle přede mnou!
Žádné komentáře:
Okomentovat