Kocour podruhé

Je až neuvěřitelné, jak rychle ten čas letí, hlavně přes léto! :-) Při pohledu do svého běžeckého deníčku zjišťuji, že jsou to již dva měsíce, co jsme naposledy realizovali Projekt Kocour, aneb velkolepý běžecký seminář nad orosenou sklenicí. 

Dobře si vědom toho, že je to letos nejspíše naposledy, co poběžím ke Kocourovi za denního světla oděn pouze v tričku a šortkách, rozhodl jsem si to pořádně užít a vychutnat. Při frekvenci našich setkávání to totiž příště bude již s čelovkou, reflexními páskami a v zimním několikavrstvém outfitu :-) O romantickém posezení na zahrádce před hospodou ani nemluvě....

Zatím je však ještě pořád teplo a světlo, takže vyrážím jen na lehko s lehounkým běžeckým batohem na zádech. Za startovní metu jsem dnes zvolil zahradu v Lukavici, protože trasa z Lukavice do Solnice je běžecky i svým okolím mnohem zajímavější, nejezdí zde žádná auta a zatím zde nestojí ani žádné tovární haly, na rozdíl od trasy z Rychnova.

Vybíhám krátce před sedmou, tradičně začínám výběhem na Slavěnku, kde se přede mnou otevře nádherný pohled do kraje pode mnou. Západnímu obzoru dominuje veliká červená koule zapadajícího slunce, za mými zády je již vidět veliký měsíc. Sbíhám v poklidném tempu směrem na Kvasiny, kopíruji vlastně svou nedělní ranní trasu. 

Denního světla rychle ubývá obzor je zbarven nádherně do oranžova, viditelnost je naprosto úžasná, Orlické hory vidím jako na dlani. Na pátém kilometru odbočuji směrem na Kvasiny a přímo přede mnou jsou vidět dokonce i Krkonoše tak jasně jako již dlouho ne. Krásný večer! Když jsem přiběhl do Kvasin, byla již skoro tma. Obíhám Škodu Auto, po polní cestě k solnickému hřbitovu a již jen závěrečný kopec dolů ke Kocourovi. Krásných příjemných pohodových 9 kilometrů.

Večer je stále krásně teplý, takže sedíme venku a užíváme si skoro letní pohody. Příště už bude vše jinak! :-)