Další maďarská mise. Další odpoledne na hotelu. Zalézt do postele s knížkou? Podívat se na nějaký film? Jít do hospody či do baru? Ne, jde se běhat!!!
Obzvláště pokud se jedná o zemi běhu tak zaslíbenou jako je Maďarsko. Navíc dnes mi přeje i počasí, je příjemně, lehce přes dvacet stupňů a fouká mírný větřík. Krátce před šestou se tedy oblékám do běžeckého a vyrážím do terénu.
Jak už jsem psal, mám tu svůj městský okruh kolem parku, který má kolem sedmi kilometrů a tak jsem rozhodnutý dát si tyto okruhy tradičně dva, byť někde vzadu v hlavě mi poblikává myšlenka na to dát si okruhy tři a zaběhnout si tak tréninkový půlmaraton :-)
Vybíhám v lehkém tempu, byť na zdejší rovině není opravdu problém držet si tempo 5:40 minut na kilometr. Běží se i krásně, první okruh zvládám lehce a v pohodě a tak vybíhám do druhého kola. Slunce se pomalu sklání k západu a ozařuje krajinu oním úžasným oranžovým světlem. Ve druhém okruhu začínám potkávat větší množství běžců - mírné ochlazení a krásné počasí asi vylákaly nejen mě :-)
Kolem desátého kilometru začínám lehce korigovat tempo a představa o zaběhnutém půlmraratonu či dokonce ještě o trošku více není zase až tak nereálná.
Čtrnáctý kilometr. Probíhám kolem hotelu a vidina sprchy a něčeho k pití je tak lákavá! Však to není žádná ostuda uběhnout 15 kilometrů, ne? Dokončím okruh a uvidím. Patnáctý kilometr. Čas rozhodnout se. Běží se mi fajn, slunce už skoro zapadlo a večerní chlad je tak příjemný! Jdu do toho, dám třetí kolečko! Stále potkávám spoustu běžců. Čekám krizi, tak důvěrně známou ze všech předchozích půlmaratonů. Sedmnáctý, osmnáctý kilometr bývá kritický. Ale krize nikde. Začínám cítit, že bych si dal nějaké cukry, ale pořád se mi běží dobře. Dvacátý kilometr. Už se setmělo, Blížím se zpět k hotelu. Právě před hotelem protínám pásku pomyslného půmaratonu, ale chci dokončit ještě okruh a trošku tak posunout svůj osobní rekord. Nikdy jsem neběžel více jak půlmaraton, tohle je má premiéra přes.
Poslední stovky metrů. Sleduji hodinky, jak se ukazatel vzdálenosti blíží k dvaadvacítce. A najednou je to tady! 22,03 kilometrů! Nádhera! Endorfiny jak blázen! Dokázal jsem to! A nejvíc mě těší, s jakou lehkostí - paráda!
Teď ještě přidat dalších dvacet kilometrů a maraton je v kapse ::-) To byl dobrý vtip na závěr, že? :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat