Kombinace nezvykle horkého září a rychle se zkracujícího dne s sebou přináší zajímavé běžecké zážitky a paradoxy.
Jak už jsem psal, můj tradiční nedělní ranní běh jsem začínal ještě skoro za tmy a doběhl za pořádného letního vedra, dnešní večerní výběh se nesl v obráceném gardu. Vybíhal jsem po sedmé hodině večer, kdy se slunce již sklánělo k západu, ale stále bylo ještě hodně horko.a doběhl jsem za úplné tmy.
Ano ano, již je načase vytáhnout ze svého běžeckého trezoru reflexní pásky, blikačky a čelovky, neboť zanedlouho tu máme rovnodennost, po které noc převezme svou pomalou a neúprosnou vládu nad běžcovým životem. Dnešní běh byl onou pověstnou první vlaštovkou. Vybíhám tedy ještě za světla a tepla, obého začalo v průběhu běhu postupně ubývat. Zatímco ochlazování bylo příjemné a úplně jsem na sobě cítil, jak se mi běží lehčeji a lehčeji, úbytek světla ve mě evokoval vzpomínky na podzimní a zimní výběhy. Nicméně běh času nezastavíme a tak jsem si v průběhu běhu zapnul LED-blikačku, abych byl vidět a celou dobu jsem myslel,na okamžik kdy už z kapsy vytáhnu čelovku. A celou dobu jsem ten okamžik oddaloval - ještě si čelovky jako své nerozlučné společnice užiji dost a dost. Dokud jsem běžel po asfaltu, bylo to v pohodě, protože asfalt je světlejší. Ale jakmile jsem opustil pevnou asfaltovou cestu a běžel polní cestou, zdálo se, že se bez čelovky neobejdu, pokud tedy nechci riskovat nějaký ten vymknutý kotník.
V tom okamžiku jsem dostal milého spojence - přestože do úplňku ještě pár dní zbývá, světlo vyšlého měsíce osvětlovalo krajinu natolik, že jsem viděl, kam šlapu a dnešní běh jsem tedy dokončil, aniž bych musel čelovku vytáhnout. Ale kolik takových běhů ještě bude? Podzim je zkrátka tu, i když podle rtuti na teploměru to tak zatím nevypadá.
Žádné komentáře:
Okomentovat