pátek 8. července 2016

Běžec mezi cyklisty

Nejen chlebem živ je člověk, říkali předkové. Nejen během živ je běžec, dodávám skromně já.


Ve sklepě mi tiše koroduje a pokrývá se vrstvičkou prachu stroj, jež kdysi, na konci 20.století, patřil snad mezi to lepší, co se v oblasti trekingových kol vyrábělo, leč běh času neúprosně zapracoval i v této oblasti a z mého kola se proti mé vůli stal veterán. Možná i to je důvod, proč jej ze sklepa vyvážím provětrat se a zbavit se oné patiny z prachu jen jednou za čas a to většinou jen když jedu večer zalévat zahradu a probudí se ve mě mé ekologické já, nabádající mě k tomu nechat doma auto a ušetřit tak světu nějaké ty uhlíkové emise navíc.

Kromě těchto příležitostných zahradnických vyjížděk si jednou za rok řeknu, že ta cyklistika není zase až tak špatný sport, vyvezu svého stařečka na čerstvé povětří a zajedu si na Vochtánku na pivko. Vochtánka je malebné místo pod hradem Potštejnem na břehu Divoké Orlice, Pro čtenáře neznalého našeho kraje se tu nalézá westernový kemp s indiánskými tee-pee a malebnou hospůdkou. A sem mě vždy tak jednou za rok zaveze můj stroj, posedím zde, pokochám se romantickým  údolím, vypiju si jednu Plzeň a vydám se zpět neméně romantickým údolím Divoké Orlice do Častolovic a odtud zpět do Rychnova.

A tak i dnes jsem neodolal nádhernému slunečnému, byť stále ještě chladnějšímu počasí a vyrazil. Překonav při tom pár kopečků i pár příjemných sjezdů, přebrodiv či lépe po mostě překonav tři řeky - Kněžnou, Zdobnici a Divokou Orlici -  vychutnal jsem si v letní pohodě své jedno pivko a jel zase domů, jako pozůstatek mi zbyly hezké vzpomínky, jedna fotka, záznam v Endomondu a bolavý zadek. Že by toto byl ten pravý důvod, proč mé kolo zapadá prachem zatímco já dávám přednost běhu? 


Žádné komentáře:

Okomentovat