Rád běhám nové trasy, objevuji cesty a cestičky, co jsem ještě neběžel a podle toho, jak se mi líbí, tak je zařazuji do svých pravidelných tras a okruhů.
Tohle kouzlo z objevování nového máme my lidé v povaze, vždycky je to pro mě zvláštní pocit běžet někudy, kudy jsem ještě neběžel, byť tu trasu třeba znám z pěší procházky nebo i autem. Když běžím někudy poprvé, je to důvěrnější seznámení s terénem - při běhu poznáte každý kopeček, lépe si prohlédnete krajinu kolem sebe, vnímáte zvuky a vůně kolem sebe...
Ale nelze jen objevovat neustále nové trasy, po čase máte okolí více méně prozkoumané a pokud nechci provozovat americký jogging, tj. že si zajedu někam autem, pak mi nezbývá než si jednotlivé výběhy ozvlášťnovat skládáním tras. A tak si při výběhu skládám trasu jako puzzle podle toho, kolik bych chtěl uběhnout kilometrů, jestli se mi chce běžet do nějakého zvlášť vydatného kopce, jestli mi nevadí, že si některý úsek dám třeba dvakrát tam a zpět...
Dnes ráno jsem se probudil velmi brzy, ještě před pátou a protože jsem se cítil vyspaný a čerstvý, vylezl jsem, nasnídal se a již ve tři čtvrtě na šest jsem vyběhl - můj osobní rekord! A protože jsem si chtěl zaběhnout tak 13 kilometrů, skládal jsem si v hlavě svou dnešní trasu - někam jsem doběhl, pak jsem si jeden úsek dal 2x tam a zpět, pak jsem se obrátil zpět k domovu, ale protože mi chybělo ještě tak půl kilometru, udělal jsem si ještě menší odbočku a klaplo to akorát. V sedm jsem byl doma a teď již v klidu a pokoji sepisuji svůj dnešní blog a popíjím ranní kávičku! Ať žijí puzzle!
Žádné komentáře:
Okomentovat