Tak dneska mi dalo asi nejvíc práce vymyslet nějaký smysluplný nadpis článku. Den pro Kocoura? Běh za Kocourem? Kocourobraní? Kocouří běh?
Proč tam mám pokaždé toho Kocoura s velkým K? Vysvětlení je prosté - i my běžci jsme společenští lidé a čas od času zatoužíme po kontaktu s jinými běžci, po výměně běžeckých zkušeností, diskuzi o posledních trendech v běžeckém sportu a podobně. A ač to tak nevypadá, tak i my si občas dáme nějaké to pivko. A odtud už je jen kousek ke vzniku projektu Kocour.
Představte si situaci - dva běžci kamarádi bydlí ve dvou rozličných, byť ne příliš geograficky vzdálených lokalitách a čas od času si chtějí vyměnit své běžecké dojmy a zkušenosti u orosené sklenice. Co dělat? Běžec A přijede do místa pobytu běžce B a jdou spolu na pivo, přičemž běžce A poté čeká mnohdy strastiplná doprava veřejnou dopravou domů. Či nedejbože je potřeba dokonce do Projektu zapojit manželku C, která pro běžce A přijede autem! Nebo přijede běžec B do místa pobytu běžce A a situace se opakuje, snad jen s vyjímkou, že manželku C vystřídá manželka D. A nebo, a v tom spočívá genialita projektu Kocour, si oba běžci vyberou neutrální místo k setkání zhruba uprostřed a aby to bylo stylové, oba na toto místo setkání doběhnou, čímž si zároveň splní i své denní tréninkové dávky. A pokud se náhodou ona neutrální půda jmenuje restaurace U Kocoura, je myslím jasné i kódové označení celého Projektu :-)
V úterý večer tedy opět po čase nastal onen Den K a my se rozběhli ke Kocourovi. Běh byl příjemný, klidný, byť jsem si jej okořenil jedním dlouhým táhlým kopcem a Matka Příroda jej navíc okořenila dusným počasím. Dvě hodinky jsme v klidu poseděli, popovídali si, naplánovali další i akce i další termín setkání v rámci Projektu a po desáté večer jsme se odebrali na zastávky autobusu, abychom se teď již jako normální občané odebrali do svých domovů prostřednictvím veřejné dopravy - ruku na srdce - s pivem v žaludku se špatně běží! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat